Unnamed Vase - Pink Blow Job - White

o produktu

Design: Jakub Berdych Karpelis, 2018

Rozměry: 19 x 34 cm

Materiál: foukané křišťálové sklo

o designérovi

Jakub Berdych Karpelis je spoluzakladatel studia Qubus. Od jeho vzniku v roce 2002, se věnuje především konceptuální tvorbě v tradičních českých materiálech jako je sklo a porcelán. Jeho zásluhou je přesah značky za hranice Čech a vznik celé řady prací, ucelených kolekcí a produktů dnes signifikantní pro značku Qubus. Mezi nejznámější realizace patří přestavba interiéru kostela sv. Bartoloměje v Chodovicích. Jeho práce můžete spatřit nejen v českých, ale i světově proslulých galeriích a sbírkách, jako je Moss Gallery New York nebo Mint Gallery London a dalších. Kromě konceptuálního a produktového designu se věnuje realizacím v oblasti interiéru, architektury a volného umění. Od roku 2008 je art directorem galerijního obchodu Dox by Qubus v DOX Centru současného umění v Praze.

/

Odsuneme-li stranou nádheru intenzivních pocitů a chutí, do kterých se v prostředí sociálních sítí halí vaše přirozenost, staneme před temným podzemím virtuálního světobolu; strachu před světem, který je přeplněn pochybnými, přitom však vážně myšlenými a vážněji přejímanými kaly nasládlých hypotéz, jež svou hloubkou odpovídají parametrům dnešní komunikace – tweetu.

Příspěvky a něžná pošťouchnutí ve světě naprogramované emoce a fiktivního přátelství, které je definováno stisknutím tlačítka "přijmout"; pak ironie omylů vyplývajících z těchto kamarádství a internetových debat jsou předmětem Jakubova, až sémantického, zájmu o síle a významu slova, hesla nebo symbolu.

Ve světě ambivalentních rovin jsou přitom veškerá sdělení vystavena pochybám, ve kterých jsou všichni uživatelé nuceni k neustálému pátrání po smyslu a věrohodnosti hesla. S tím souvisí i fonetická přesmyčka „boy f rent > boyfrend“ na jedné ze skleněných váz. Podobné zmatení však může nastat i v jinak sterilním prostředí reálného života. Zcela anonymní čísla a znaky na stěnách domů / komunikací před revitalizací, jsou určena jen úzkému kruhu zasvěcených, tu z prostředí pouličního umění, jindy pak stavebním inženýrům. Autorovi svou tajuplností a přitom vždy nepřehlédnutelným vzezřením zpříjemňují pohyb městem a poskytují námět k odekorování váz a objektů číselnými kódy „Matthew 22:39 > love your neighbor as yourself“ vycházejících z novozákonního numerického značení; heslo tak nabádá uživatele k přirozeně lidskému důvodu skutečného užívání váz, jindy je konfrontuje s nápisem „blow job“ na váze s kyticí růží, jenž není ničím jiným, než technickou informací a značí, že váza je všehovšudy ručně foukaná.

Vedle nápisů je potřeba zmínit autorem opětovně citovanou pasáž z knihy, která může  být klíčem k pochopení formální stránky jeho aktuální práce. „Od dob, kdy se z vědomí lidi, stojících na úpatí atomového a kybernetického věku začala vytrácet každá integrační perspektiva ať náboženská, politická, sociální, či psychosociální, nastává vše pronikající rozklad funkční logiky; na místo funkce nastupuje forma“ (Vratislav Effenberger: Surovost života a cynismus fantasie, Praha 1975) – v Jakubově případě nacházíme přísně zjednodušená, primární tělesa nebo pak antický vzor, který je chápán jako, na obsahu a v čase nezávislý, ideál. Tento ideál je v ambivalentním, přesto nečekaném souladu s výše zmíněným zájmem.